27. března 2026 23:32

Kdo má vyšší mzdu? Prodavač v Lidlu nebo kvalifikovaný strojař či technik?

Výše mezd je ve strojírenství a průmyslu téma!
Zní názor, že obor by mohl být atraktivnější, kdyby byly vyšší mzdy.
S dovětkem, že zaměstnavatelé by neměli nouzi o kvalifikované pracovníky, kdyby připlatili.
A k tomu se přidává příměr s výší mezd zaměstnanců v obchodních řetězcích.

Takže jak to je?

Od navýšení mezd (1. 3. 2026) je nástupní mzda prodavačky v Lidlu 31.938 Kč při 35hodinovém pracovním úvazku.
Nově se už po dvou letech zvedá mzda na 35.300 Kč při 35hodinovém úvazku, po přepočtu na 40hodinový týdenní úvazek je mzda 40.400 Kč.
Kolik z vás strojařů bere méně a kolik více?
Mzdy v Lidlu známe, ale porovnat je není jednoduché, protože v průmyslu jsou tisíce firem, a rozptyl mezd je obrovský.

I na našem portále práce v průmyslu www.jobindustry.cz začínají některé inzeráty na 28.000 Kč. Horní hranice je zase u některých pozic hodně vysoká.

Podle webu www.platy.cz jsou mzdy ve strojírenství následující (v Kč):

Brusič – 28.200 – 52.300
Frézař – 29.900 – 58.093
Konstruktér – 40.358 – 67.939
Programátor CNC – 35.442 – 59.588
Inženýr automatizace – 43.997 – 91.508

Po srovnání můžeme říct, že mzdy kvalifikovaných pracovníků (s požadavkem na vzdělání, praxi, znalost techniky a zručnost) se mnohdy potkávají se mzdou prodavačky v Lidlu.
Proč tomu tak je?

Odpoví úvaha o tržní síle:
V Lidlu jsou vysoké platy, protože chybí alternativa. Trh ovládá 6 velkých řetězců, které promítnou mzdy zaměstnanců do cen potravin, a zaplatí je spotřebitel.
Jíst (= nakupovat v řetězcích), se musí každý den. Je to priorita.
Nákup ale funguje na malém trhu. V dojezdové vzdálenosti má většina lidí 1-5 obchodů. Delší cesta za nákupem (Polsko) se vyplatí jen občas.
Odběratel (spotřebitel) nemá žádnou tržní sílu, realizuje malé nákupy v malých částkách a není schopen se reálně spojit se s desítkami tisíc dalších lidí a vyjednat si lepší ceny.
Tím pádem na výši konečné ceny, do kterých je promítnuta vyšší mzda, není možné v segmentu potravin vyvinout reálný tlak.

Ale ve strojírenství nebo automotive je to přesně naopak.
„Jeden“ odběratel si vybírá dodavatele z tisíců firem, které umí daný díl vyrobit.
Když budete drazí, tak končíte, stejné zboží za lepší cenu dodá někdo jiný. Když ne u nás, tak v Rumunsku, Turecku, Číně…
Oproti potravinám (malé denní nákupy v ceně stokorun) se tu nakupuje jednou megaobjednávkou na delší období, v úplně jiných řádech.
Tento obrovský tlak na dodavatele sráží ceny, ziskovost a tím i mzdy.

Jak narušit tuto nerovnováhu, jejímž projevem je „rovnost mezd“ rozdílných oborů?
Na straně Lidlu můžete snížit tržní sílu = zvýšit konkurenci:
a)  jezdit nakupovat do Polska, b) vypěstovat si potraviny sám c) vzít desítky miliard a založit další obchodní řetězec.

Na straně výrobních firem můžete zvýšit tržní sílu = snížit konkurenci.
To znamená: vyšší přidaná hodnota, unikátní a specializovaná výroba, vlastní vývoj, finální výrobek, globální obchod.

Vím, zní to jednoduše…

Jiří Klusáček – redakce oneindustry