02. května 2026 08:28

Všech 557 učilišť v ČR vloni přijalo jen 450 učňů v oboru „obraběč kovů“. Proč stát neučí obory, o které je na trhu práce zájem?

Celý systém technického učňovského školství v ČR absolutně nereflektuje tržní realitu.

Učiliště otevírají jen zlomek kapacit pro obory jako „obraběč“, „nástrojař“, „zámečník“, „elektrikář“, „strojní mechanik“ apod. ve srovnání s obory typu: „cukrář“, „zahradník“ „kadeřník“, „prodavač“ atd..
Tento poměr je v současnosti cca 1: 3-4
Přičemž o absolventy technických oborů je:
1)  zájem
2)  najdou okamžitě uplatnění
3)  mají vyšší nástupní mzdy a výrazně vyšší mzdy po letech než jiné obory
4)  zůstávají zaměstnáni v oboru, který vystudovali, i po desítkách let.

Pokud je na trhu práce o nějaké absolventy a obory zájem, měla by se tímto směrem vydat i energie státu.
Stát vůbec nemusí mít ambice určovat co je, a co není dobrý a perspektivní obor.
Pro začátek by stačilo, aby namísto silných řečí a politických proklamací, tiše mlčel, pozoroval a vyhodnocoval statistiky a reálná data, kterých má z pracovního trhu nasbírán dostatek. A podle nich upravoval systém.

To, že velká část absolventů (v některých oborech a typech škol dokonce většina) vůbec nenastoupí do oboru, který vystudovala, je fakt. Je to obecný problém celého českého školství na všech úrovních vzdělání a typů škol, včetně VŠ. Například 10 – 15 % absolventů oboru „prodavač/ka, kadeřník/ce“ jde po škole rovnou na úřad práce.
Jde o plýtvání financí a energie celého systému včetně práce vyučujících.

Do oboru „obraběč kovů“ podalo vloni jen 450 učnů svou přihlášku s prioritou č. 1, do oboru „nástrojař“ to bylo jen 108 žáků v celé ČR. Pro srovnání: v ČR funguje aktuálně 557 učilišť! (středních škol, jejichž absolventi získají výuční list).

Když se podíváme na statistiku počtu studentů středních odborných škol s maturitní zkouškou, tak strojírenství je na devátém místě ze třinácti oborů.
A je také jediným oborem, kde počet studentů v čase klesá.

Z tabulky vybírám:

„ekonomika, administrativa“ – 36,9% studentů
„gastronomie, hotelnictví, turismus“ – 16,5%
„strojírenství“ – 15%
„umění a užité umění“ 13,3%
„zemědělství a lesnictví“ 8,4%

Takže, zvolání: „A není to málo, Antone Pavloviči?“ je na místě.

Volba školy a oboru souvisí hodně s pracovním uplatněním, to ve strojírenství, elektrotechnice apod. není problém.

Pak ale také s nabídkou dostupného počtu vzdělávacích kapacit zejména v místě blízko bydliště. A to už problém státu je!
Protože stát stanovuje podmínky financování pro zřizovatele škol (většinou kraje).
Kdyby byla nabídka volných míst technického typu zhruba trojnásobná až čtyřnásobná, a hustá tak, jako je u některých netechnických oborů, pak by byl předpoklad, že i počet žáků a absolventů těchto oborů by byl větší.

Určitě by také pomohl duální model vzdělávání, kdy se na výuce podílejí i firmy, o tom ale více v dalším příspěvku.

Co je pozitivní?
Změnit systém školství směrem k vyšší efektivitě a vyššímu souladu s potřebami trhu práce jde i bez navýšení finančních prostředků!

Stačí jen nastavit parametry.

A chtít…

Jiří Klusáček- redakce oneindustry