Práce

02. května 2026 08:28

Všech 557 učilišť v ČR vloni přijalo jen 450 učňů v oboru „obraběč kovů“. Proč stát neučí obory, o které je na trhu práce zájem?

Celý systém technického učňovského školství v ČR absolutně nereflektuje tržní realitu.

Učiliště otevírají jen zlomek kapacit pro obory jako „obraběč“, „nástrojař“, „zámečník“, „elektrikář“, „strojní mechanik“ apod. ve srovnání s obory typu: „cukrář“, „zahradník“ „kadeřník“, „prodavač“ atd..
Tento poměr je v současnosti cca 1: 3-4
Přičemž o absolventy technických oborů je:
1)  zájem
2)  najdou okamžitě uplatnění
3)  mají vyšší nástupní mzdy a výrazně vyšší mzdy po letech než jiné obory
4)  zůstávají zaměstnáni v oboru, který vystudovali, i po desítkách let.

Pokud je na trhu práce o nějaké absolventy a obory zájem, měla by se tímto směrem vydat i energie státu.
Stát vůbec nemusí mít ambice určovat co je, a co není dobrý a perspektivní obor.
Pro začátek by stačilo, aby namísto silných řečí a politických proklamací, tiše mlčel, pozoroval a vyhodnocoval statistiky a reálná data, kterých má z pracovního trhu nasbírán dostatek. A podle nich upravoval systém.

To, že velká část absolventů (v některých oborech a typech škol dokonce většina) vůbec nenastoupí do oboru, který vystudovala, je fakt. Je to obecný problém celého českého školství na všech úrovních vzdělání a typů škol, včetně VŠ. Například 10 – 15 % absolventů oboru „prodavač/ka, kadeřník/ce“ jde po škole rovnou na úřad práce.
Jde o plýtvání financí a energie celého systému včetně práce vyučujících.

Do oboru „obraběč kovů“ podalo vloni jen 450 učnů svou přihlášku s prioritou č. 1, do oboru „nástrojař“ to bylo jen 108 žáků v celé ČR. Pro srovnání: v ČR funguje aktuálně 557 učilišť! (středních škol, jejichž absolventi získají výuční list).

Když se podíváme na statistiku počtu studentů středních odborných škol s maturitní zkouškou, tak strojírenství je na devátém místě ze třinácti oborů.
A je také jediným oborem, kde počet studentů v čase klesá.

Z tabulky vybírám:

„ekonomika, administrativa“ – 36,9% studentů
„gastronomie, hotelnictví, turismus“ – 16,5%
„strojírenství“ – 15%
„umění a užité umění“ 13,3%
„zemědělství a lesnictví“ 8,4%

Takže, zvolání: „A není to málo, Antone Pavloviči?“ je na místě.

Volba školy a oboru souvisí hodně s pracovním uplatněním, to ve strojírenství, elektrotechnice apod. není problém.

Pak ale také s nabídkou dostupného počtu vzdělávacích kapacit zejména v místě blízko bydliště. A to už problém státu je!
Protože stát stanovuje podmínky financování pro zřizovatele škol (většinou kraje).
Kdyby byla nabídka volných míst technického typu zhruba trojnásobná až čtyřnásobná, a hustá tak, jako je u některých netechnických oborů, pak by byl předpoklad, že i počet žáků a absolventů těchto oborů by byl větší.

Určitě by také pomohl duální model vzdělávání, kdy se na výuce podílejí i firmy, o tom ale více v dalším příspěvku.

Co je pozitivní?
Změnit systém školství směrem k vyšší efektivitě a vyššímu souladu s potřebami trhu práce jde i bez navýšení finančních prostředků!

Stačí jen nastavit parametry.

A chtít…

Jiří Klusáček- redakce oneindustry

Mohlo by se Vám líbit

Je čas předat technické učňovské školství zpátky do firem?

Výrobní průmyslové firmy začínají chápat, že stát jim učně nevyučí. Že to musí udělat samy. Kdy to pochopí stát? Kvalifikovaných absolventů technických oborů, například ve […]

Systémové selhání státu v učňovském technickém školství

Pracovní trh a celé české hospodářství trpí trvalým a dlouhodobým nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Dělníci do výroby nejsou a nebudou. Zdroj tohoto nedostatku začíná už […]

Český Toolbox – vyšší efektivita obrábění začíná u dostupnosti nástrojů

Každá minuta prostoje obráběcího stroje znamená ušlý zisk. Český Toolbox zvyšuje produktivitu výroby tím, že zajišťuje okamžitou dostupnost správného nástroje bez čekání a hledání. Každý […]