09. května 2026 23:03

Rozhovor: Jak se změnil svět CNC obrábění? Co je největší rozdíl za posledních 20 let? Jaká je budoucnost obrábění a co je největší limit strojírenských firem?

O odpovědi jsme požádali pana Vojtěcha Garncarze zabývajícího se optimalizací CNC obrábění.

1) Pane Garncarzi, věnujete se přes 20 let tématu optimalizace procesů obrábění. Mohl byste čtenářům vaši aktivitu přiblížit?

Vzpomínám si, že už v prvním zaměstnání mi dali přezdívku „varianta“. Pořád jsem totiž hledal jiné způsoby, jak věci dělat – a i to, co už fungovalo, jsem měl potřebu ještě zlepšovat.

Postupně jsem si začal uvědomovat, že ve většině firem není problém v technologiích, ale v tom, jak je nastavený celý výrobní proces. Zároveň jsem viděl, že firmy často nevyužívají naplno potenciál svých strojů ani lidí.

A právě to mě přivedlo k tomu, čemu se věnuji dnes.

Zaměřuji se na optimalizaci procesů CNC obrábění, především v kusové a malosériové výrobě. Dívám se na výrobu jako celek – jak spolu v praxi fungují technologie, nástroje, lidé a organizace práce.

Spolupráce obvykle začíná krátkou analýzou přímo ve výrobě, během které na základě reálných dat identifikujeme hlavní příležitosti ke zlepšení.

Velmi často pak nejde o změnu technologie, ale o lepší nastavení a sladění jednotlivých kroků výroby.

Rád říkám, že výroba je jako puzzle. Když jeden dílek nesedí, ovlivní to celý výsledek. A někdy stačí upravit pár „dílků“, a změna je mnohem větší, než by člověk čekal.

2) Jak se změnil obor za poslední desítky let?

Když se vrátím o 20–30 let zpátky, bylo to úplně jiné prostředí. Programy se často tvořily přímo na stroji, nástroje se seřizovaly přímo na stroji, mnohokrát na průhledný obal od cigaret, a spousta věcí se předávala ústně nebo na papíře. Bezpečnost procesu ležela na bedrech pracovníků.

Pokud náhodou firma koupila pracovní stanici, na které běžel CAM, a programátor chtěl vidět simulaci obrábění, musel si pěknou chvíli počkat.

Dnes máme CAD/CAM systémy, simulace, digitální dvojčata, automatizaci… technologicky jsme se posunuli obrovsky. Digitálními přenosy se hodně zvýšila bezpečnost celého procesu, od tvorby programu, jeho simulaci, přípravou nástrojů, jejich digitální transformaci od CAMu, automatickému seřizování, přenosu dat do CNC stroje, po jeho využití v řídicím systému CNC stroje – například při kontrole zlomení nástroje kamerou.

Zajímavé ale je, že největší rozdíl dnes nevidím ve strojích a technologiích.

Vidím ho v přístupu.

Firmy, které pochopily, že je potřeba řídit procesy jako celek, jsou dnes výrazně dál. Ty ostatní často pořád řeší jen jednotlivé problémy – a tím pádem se nikam zásadně neposouvají.

3) Jaký vliv mají tyto změny na zaměstnanost?

Za tu dobu jsem viděl, jak některé profese postupně mizí a jiné vznikají.

Klasický obráběč, jak jsme ho znali dřív, dnes téměř neexistuje. Naopak přibyli programátoři, technologové, lidé, kteří řeší automatizaci nebo data.

Zároveň ale platí, že zkušenosti se nahrazují velmi těžko. Když odejde zkušený člověk, často s ním odejde i velká část know-how.

A firmy dnes zjišťují, že najít hotového odborníka není jednoduché. Mnohem častěji si ho musí vychovat samy.

4) Jak se změnily nároky na pracovníky?

Dřív byl špičkový obráběč ten, kdo dokázal na klasickém stroji vyrobit složitý díl. Dnes se ta odbornost přesunula jinam.

Více do programování, práce s daty a hlavně do schopnosti chápat souvislosti v celém procesu výroby.

Zároveň ale nikdy nebylo tolik nástrojů, které lidem pomáhají – CAM systémy, databáze, online informace, a k tomu navíc technickou podporu. V něčem je tedy dnes jednodušší začít.

Co se ale změnilo zásadně, jsou nároky na přístup.

Dnes už nestačí naučit se jednu věc a dělat ji několik let stejně.
Požadavek na flexibilitu je mnohem vyšší – lidé se musí neustále učit nové věci, být otevření změnám a využívat možnosti, které se objevují.

Z praxe vidím, že právě tohle často rozhoduje.
Ne jestli má někdo informace k dispozici, ale jestli je ochoten s nimi pracovat a posouvat se dál. 

5) Je možné obrábět plně automatizovaně, například bez obsluhy?

Ano, ale realita je trochu jiná, než jak si to někdy lidé představují.
Není to o tom, že koupíte robot, a tím je vyřešeno.

Bezobslužný provoz je výsledkem toho, že máte dobře zvládnutý celý proces.
Víte, co se děje s nástrojem (např. sledujete jeho opotřebení), máte pod kontrolou kvalitu (např. měření přímo na stroji), stroj je spolehlivý – díky kombinaci preventivní údržby a nástrojů, které včas odhalí blížící se problém – a výroba je stabilní (rozměry dílu se v průběhu výroby nemění, a proces je předvídatelný).

Velmi důležitá je také bezpečnost celého procesu.

Pokud tohle nefunguje, automatizace problémy nevyřeší. Spíš je jen urychlí.

Naopak ve chvíli, kdy je proces dobře zvládnutý, může bezobslužný provoz dávat velký smysl a výrazně zvyšovat využití strojů. A nemusí se jednat jen o sériovou výrobu.

6) Jak vidíte budoucnost oboru obrábění?

Obrábění jako obor určitě nezmizí. Ale bude se dál měnit – a podle mě poměrně rychle.

Když se dnes bavím s firmami, je vidět, že tlak na cenu, rychlost i flexibilitu je mnohem větší než dřív. Konkurence už dávno není jen lokální, ale globální.

Zároveň ale pozoruji zajímavý posun. Řada zakázek, které dříve běžely ve velkých sériích, se dnes mění na menší série s kratšími dodacími lhůtami. A právě v této oblasti mají evropské firmy stále určitou výhodu – díky flexibilitě, rychlosti reakce a blízkosti zákazníkovi.

Na druhou stranu to klade mnohem vyšší nároky na řízení výroby. Nestačí mít dobrý stroj nebo nástroj. Je potřeba zvládnout celý proces tak, aby byl rychlý, stabilní a opakovatelný.

Myslím si, že se bude dál rozevírat rozdíl mezi firmami.
Na jedné straně budou ty, které „nějak vyrábí“.
Na druhé ty, které mají proces pod kontrolou a skutečně na výrobě vydělávají.

A právě tenhle rozdíl bude do budoucna rozhodující.

7) Mohou CNC programátoři pracovat z domova?

Částečně ano.

Dnes už existují nástroje, které umožňují program připravit vzdáleně – pokud má člověk k dispozici správná data a zkušenosti.

Ale praxe ukazuje, že klíčový moment je rozjezd výroby. Tam se ukáže, jestli program opravdu funguje.

Osobní zkušenost od stroje je v tomhle nenahraditelná.

Ideální je kombinace obou přístupů – část práce lze připravit vzdáleně, ale klíčové fáze, jako je rozjezd a ladění výroby, probíhají na stroji. U stabilních a opakovaných procesů není vždy přítomnost programátora nutná, u složitých dílů je jeho přítomnost často nezbytná.
Využití digitálních nástrojů, jako je digitální dvojče, navíc umožňuje velkou část problémů odladit předem, což zkracuje čas na stroji a snižuje riziko chyb při rozjezdu.

8) Nahradí programátory umělá inteligence?

Nemyslím si, že je nahradí. Ale určitě změní jejich práci.

Už dnes vidíme, že některé části práce lze automatizovat – návrh strategie obrábění, generování drah nástrojů…

Do budoucna toho bude víc.

Role programátora se ale spíš posune. Bude méně „tvořit jednotlivé kroky programu v CAM“ a více řešit, jak celý proces nastavit, zkontrolovat a optimalizovat tak, aby vše proběhlo rychle, hladce a bezpečně.

A firmy, které tohle pochopí včas, budou mít výhodu.

9) Co je dnes největší limit českých strojírenských firem?

Často se mluví o nedostatku lidí – a ten je reálný.

Ale z mé zkušenosti to není to hlavní.

Když přijdu do firmy, velmi často vidím, že největší rezervy nejsou ve strojích ani v lidech, ale v tom, jak jsou procesy řízeny. Firmy mají kvalitní technologie i schopné pracovníky, ale jejich skutečný výkon a využití jejich potenciálu zůstává daleko za tím, čeho by bylo možné dosáhnout.

Často chybí detailní přehled o tom, co se ve výrobě opravdu děje. Rozhodnutí se pak dělají „od stolu“ a ne na základě reálných dat z provozu.

Další věc, kterou vidím, je určitá opatrnost. Firmy zůstávají v tom, co znají, a odkládají změny – včetně vstupu do nových oborů nebo projektů. Přitom právě tam často leží největší příležitosti.

Paradoxně tedy největší limit dnes nejsou technologie, ale způsob myšlení a rozhodování.

Děkuji za rozhovor! – Jiří Klusáček- oneindustry

Optimalcnc.cz