01. května 2026 10:35

Systémové selhání státu v učňovském technickém školství

Pracovní trh a celé české hospodářství trpí trvalým a dlouhodobým nedostatkem kvalifikované pracovní síly. Dělníci do výroby nejsou a nebudou.
Zdroj tohoto nedostatku začíná už u nabídky v učňovském školství. A jeho viníkem je stát, který má v této oblasti monopol a málo nabízí technické obory.
Uvedená čísla v grafice ukazují počty nabízených pozic v jednotlivých učilištích.

Nepoměr nabídky volných míst mezi obory typu „kuchař/číšník, kadeřník/kadeřnice“ a technickými obory jako „obraběč kovů“ či „nástrojař“ je obrovský, zhruba 3:1 – 4:1.
Přičemž o vyučené pracovníky v technických profesích je nouze, a firmy nabírají napříč celou republikou.

Jedním z důvodů je systémové selhání na straně státu, a má podobu faktického financování učňovského školství formou „platba za žáka“.
Čím více žáků, tím více peněz pro školu. A navíc jsou ještě zvýhodněny plné třídy na úkor malého počtu žáků ve třídě studujících složité a specifické technické obory.
Po roce 2020 sice došlo ke změně platby za žáka na platbu za pedagogického pracovníka. Tedy na částku, kterou stát poskytuje za každého učitele nebo vychovatele v závislosti na počtu odučených hodin. Což mělo zohlednit strukturu a velikost škol a rozdílnou výši platů v regionech.
V reálu to ale k požadované systémové změně nevedlo.
Proto učiliště ve velkém učí obory jako je číšník, servírka, kuchař, kadeřnice.
A chovají se logicky, protože tyto obory jsou na zabezpečení výuky mnohem jednodušší, a také se pro ně snáz shání pedagogové.

Pokud je z hlediska systému pro učiliště a stát jedno, že má číšník nástupní plat o 10.000 Kč nižší než obraběč, tak se v naší společnosti nic nezmění.
A v dlouhodobé perspektivě je rozdíl platů u těchto profesí ještě větší.
Pokud je státu jedno, že vyučí číšníka a 65 % z nich pak nepracuje v daném oboru, oproti 96 % absolventům – strojařům, tak je jakákoliv pozitivní změna systému nemožná.

Skutečná systémová změna by nastala až v momentě, kdyby příspěvek pro školu byl závislý i na takových faktorech jako:
?       uplatnění na trhu práce, například statistika počtu žáků, kteří vůbec nastoupí do zaměstnání, kterému se vyučili (odhadem to je jen 60 % učňů v ČR)
?       procento vyučených pracovníků, kteří v oboru zůstanou alespoň po nějakou dobu (stačí aspoň 5-10 let)
?       míra nezaměstnanosti absolventů daného oboru
Zhruba 10-15 % učňů skončí po škole rovnou na úřadech práce, jako nezaměstnaní, například prodavačky, kadeřnice.
A pro informaci dodávám, že cca 10 % učňů školu ani nedodělá.
?       výše nástupní mzdy, nebo průměrná výše mzdy po nějakém měřitelném období.

Tedy faktory, které aspoň částečně naváží odměnu školy na reálnou poptávku a hodnotu vyučených pracovníků.
Smutné je, že všechna tato data stát z pracovního trhu má.
Ale v reálu tolik potřebném technickém učňovském školství a celému českému průmyslu nepomáhá…

Jiří Klusáček – redakce oneindustry