Práce

16. dubna 2026 21:07

Dělníci a technici někde jsou… Ale nenastoupí! Proč?

Pracovníky schopné nastoupit do výrobních a technických firem ještě najdeme.  Ale nenastoupí. Jsou vázání faktory, které se v reálné době nezmění:

1)  Stát jako konkurent na trhu práce.
Jedním z faktorů je fakt, že stát dnes pro výrobní firmy představuje největšího konkurenta na trhu práce.
Z veřejných zdrojů je dnes placen téměř milion lidí, tedy zhruba každý pátý zaměstnaný člověk.
Vedle státních zaměstnanců, přímo placených z kapitol rozpočtu (organizační složky státu, příspěvkové organizace státu), kterých je skoro půl milionu, pracuje zhruba 370 000 zaměstnanců pro místní samosprávy, kraje, obce a jejich příspěvkové organizace (školy, nemocnice, kultura, obce, muzea, knihovny) a to částečně i ve formě výkonu přenesené státní správy.
Do necelého milionu patří i odhadem 150 000 zaměstnanců pracujících ve státních firmách, nebo firmách, kde má stát většinu. Těch jsou desítky, jmenujme například: ČEZ, Budvar, ČEPS, ČEPRO, Česká pošta, Lesy ČR, MERO, Národní sportovní agentura, Povodí řek, ŘSD a desítky Ústavů a Zkušeben.
Mzdy státních zaměstnanců rostly v posledních letech rychleji než v soukromém sektoru a mnohde jsou i vyšší.
Stát je tak pro část lidí atraktivnější zaměstnavatel, kterému dají přednost.
V ČR každoročně roste počet státních zaměstnanců. Stát tak trvale odebírá volné pracovní síly z trhu práce.

2)  Velkým faktorem, který má vliv na nedostatek pracovníků v technických profesích a výrobě, je i prakticky nulová nezaměstnanost na trhu práce.
Jinými slovy: „Proč pracovat ve fabrice, když jinde najdu často zajímavější či lehčí práci za stejné peníze“. Navíc ve volnějším režimu (beze směn, s občasným home-office apod.)

3)  Dalším faktorem, který nijak neřeší rozpohybování pracovních sil směrem do výrobních podniků, je neochota dojíždět větší vzdálenost do zaměstnání.
I v případě ztráty zaměstnání a nabídky volných pracovních míst vzdálených desítky kilometrů zůstane část lidí raději v záchytné síti státních podpor, než aby denně „dlouho“ dojížděla. Přičemž se bavíme o dojezdovém čase, který je v průmyslových zemích západní Evropy a USA běžný.

4)  Skokový nárůst cen nemovitostí a nájmů ve velkých městech za poslední dekádu je dalším limitem stěhování dělníků a techniků za prací do míst, kde nabídka existuje.
De facto se zastavil příliv lidí vydělávající „běžné mzdy“ do velkých měst. Pokud od výše výdělku odečteme náklady na bydlení, pak jsou velká města atraktivní už jen pro „vysokopříjmové profese“. Což dělníci nejsou, a technici jen částečně.

5)  Dalším faktorem je rozšíření home office, který můžete v průmyslové výrobě nabídnout jen specifickým typům zaměstnanců, a to ještě omezeně.
Konkrétně ve strojírenství jsou SŠ ještě docela plné studentů, na VŠ však již strojaři odchází studovat obory IT a programátorů, kde je mj. home office standard.

6)  Posledním faktorem je nedostatečná nabídka technických oborů na učilištích. A někde i velká dojezdová vzdálenost do těchto učilišť.

Jiří Klusáček – redakce oneindustry

Mohlo by se Vám líbit

AI mistr výroby?

Váš mistr o práci nepřijde. Přijde o Excel. Když se řekne „AI ve výrobě“, většina firem si představí roboty, kamery na kontrolu kvality nebo prediktivní […]

Konec éry kabelových nočních můr: Aericomm přináší „Cabinet on Board“ pro výrobní stroje a HVAC

Každý výrobce jednoúčelových strojů nebo integrátor jednodušších řídicích systémů naráží na stejný problém. Tradiční elektrické rozvaděče jsou drahé, jejich ruční propojování trvá desítky hodin, chybovost při výrobě […]

DT – Výhybkárna a strojírna se po osmi letech vrací do Turecka. Dodala výhybky pro istanbulské metro

Společnost DT – Výhybkárna a strojírna (DTVS), přední evropský výrobce výhybek a výhybkových konstrukcí, úspěšně dokončila dvě zakázky pro síť metra v Istanbulu. Do největšího tureckého […]