Strojírenství

03. září 2024 09:23

Komentář: „Fichtl“ aneb Co dřív uměl každý kluk.

„To bude karburátor.“
„Nebo svíčka.“
„Nebo je to zase přechlastaný.“

Tímto dialogem začíná divadelní hra „Fichtl“, kterou jsem nedávno zhlédl na Letní scéně Divadla Bolka Polívky v Brně. Hořká retro komedie o bouřlivém dospívání party kluků na malém městě v osmdesátých letech. Vynikající herecké výkony Pavla Lišky a Michala Isteníka (nejen) mě vrátily do dětství. Protože některé příhody jsem s podobnou partou kluků úplně přesně zažil na naší chalupě v jedné vesnici na Kroměřížsku.

Ale k věci: O přestávce a po představení mě totiž zaujalo téma rozhovorů mnoha skupinek padesátníků a šedesátníků, kteří nadšeně vzpomínali, že takovou motorku, nebo „pařez“, nebo „Simson enduro“ také měli. S nostalgií rozebírali, jak motorky fungovaly, kolik kilometrů najely, jak se od sebe technicky lišily jednotlivé typy a vývojové řady, jaké měly problémy, na jaké závady se musel dávat pozor…

Vzpomněl jsem si, že fichtla (motocykl Jawa Pionýr 50, u nás na Moravě nazývaným „fechtl“ nebo „pincek“), si všichni ti kluci uměli sami opravit a seřídit. Na vesnici to bylo úplně normální. A protože s pionýrem s obsahem do 50 cm3 se mohlo jezdit už od patnácti, tak tuto dovednost zvládali i patnáctiletí kluci.

Běžné mazání, čištění a výměna filtrů, čištění karburátoru, nastavení vůle spojky, výměna oleje v rychlostní skříni, montáž a demontáž řetězu a další drobné opravy a servis, to patřilo k malé motorce. A zvládl to každý kluk, protože se to učil od kamarádů, od rodičů. A protože to už před tím zvládl na kole, a později na velké Jawě, autě nebo na traktoru. Nevím, jestli by to zvládli dnešní kluci, i když ti samozřejmě mají zase jiné dovednosti. Nechci propadat nostalgii, jen si myslím, že technická dovednost a vztah k technice byla dříve na jiné úrovni. I díky ne úplně kvalitním výrobkům a nedostatku si uměli lidé více věcí opravit a prodloužit tak funkčnost a životnost mnoha strojů a zařízení. A tyto dovednosti a vztah k technice vytvářely podhoubí, ze kterého vyrůstaly celé generace techniků, potažmo strojařů.

Naše redakce sídlí v budově, kde je v přízemí i cykloservis. A když vidím, kolik kol tu denně opraví (samozřejmě dnešní kola jsou technicky složitější). A vím, že se před sezónou čekají týdny na „malý servis“ nebo „velký servis“, které bez materiálu stojí 990,–Kč a 2.290,–Kč, tak si říkám: „Umíme si ještě opravit kolo?“

Jiří Klusáček – redakce průmyslového portálu www.oneindustry.cz

Foto zdroj: divadlobolkapolivky.cz

Mohlo by se Vám líbit

DT – Výhybkárna a strojírna vyrobila dvojitou kolejovou spojku na syntetických pražcích pro dopravní podnik Ruhrbahn GmbH se sídlem v německém Essenu

DT – Výhybkárna a strojírna (DTVS) úspěšně dokončila výrobu technicky unikátní dvojité kolejové spojky na syntetických pražcích Sekisui a dvou dilatačních zařízení pro dopravní podnik […]

Inovativní koncept vibračních van pro lepší kvalitu, vyšší efektivitu a zlepšení konkurenční pozice

Chytrý koncept automatizace pomáhá výrazně zkrátit dobu zpracování Šneky pro plastifikaci, sloužící k tavení plastových granulí, jsou nedílnou součástí každého vstřikovacího stroje. Aby Engel Austria […]

Huisman představuje Rope Vision jako nejnovější rozšíření svého servisního portfolia

Společnost Huisman uvedla na trh Rope Vision, pokročilý nástroj pro automatickou vizuální inspekci ocelových lan. Systém je určen zejména pro lana těžkotonážních jeřábů, které jsou […]